Signální turistka
- Dagmar Hard
- 13. 10. 2016
- Minut čtení: 2
Přepadl mě dnes cestovatskej feeling a rozhodla jsem se, že po práci vyrazim jako turistka do centra Prahy. Neuvěřitelné se stalo skutečností. Sedla jsem do mhd. Nekecam! Nesnášim, jak v metru všichni po sobě počumují, je tam zima, smrad a odevšaď táhne.. Dnes mi to nevadilo. Turistický mood jsem si vyloženě užívala. Cílovou stanici jsem si předem určila Náměstí republiky. Vzhledem k tomu, že venku teplota klesla pod 10stupňů, tak první věc, co jsem si koupila, byl svařák. Muj winter drink, tedy hned po slivovici, kterou jsem dnes vynechala. Pak jsem si snově kráčela tradiční trasou - Přikopy, Václavák, Staromák... Snažila jsem se přehlížet ty pouliční kejklíře, kteří se snaži samy sebe přesvědčit o svém skrytém talentu, který stejně nikdy neobjevi. Já jsem upínala zrak nad ně. Miluju noční rozzářenou Prahu, kochala jsem se a řikala si: "Tvl, ta Praha je fakt pecka." Když jsem došla na Staromák, došlo mi, že už je zase čtvrtek a že právě začíná festival Signál. K tomu potřebuju ale další svařák. Přitom jsem rovnou zkoukla projektci Voice of Figures na Národní galerii. Abstrakt miluju, ale umístila bych tohle jinam. Předešlý ročník byl poutavější a více mapoval architekturu. Ale jak říkám, proti gustu žadný dyšputát. Potom jsem se vydala směrem Rudolfinum. Tady
bylo předevšim několik stánků s občerstvením. Když jsem pročetla nabídku, rozhodla jsem se pro topinku s pestem s medvědím česnekem, ačkoliv období medvědího česneku je v dubnu/květnu... Vem to čert. Za 39korun to musí být teda něco speciálního, řikala jsem si. Bylo. Připálený krajíc chleba potřený hmotou bezchuti. Rychle jsem to zapila dalším svařákem. Kolem sebe jsem pořád slyšela lidi: "To je jen tohle, jo? Kvůli tomu sem jdeme?" Když jsem se otočila, uviděla jsem geniální instalaci světelný figury od australské umělkyně, jak jsem si pak dočetla. Ty jsem potkala ještě na Kampě a Střeleckém ostrově. Bohužel z reakcí Čechů jsem byla zklamaná. Kromě toho jsem se musela zastavit v Dómu na projekci Morphogenesis. Ta je ovšem geniální. Sedla jsem si z toho na zadek, a to doslova. Lépe se mi tak pozoruje dění nade mnou a nebolí mě pak za krkem jako všechny ostatní. Tak jsem z toho byla nadšená, že jsem měla chuť něco sama vytvořit, i když mam obě ruce levý. Vystála jsem si frontu na Interactive Edition, kde jsem na světelném stole "něco" pro tebe sestavila. Myslím na tebe, kudy chodím. )) Zpáteční cestu už jsem si tak neužívala... Promrzlá na kost jsem se zase těšila do mého vytopeného domova. Buď jsem měla nedostatek lidského tepla nebo svařáku.
Comentarios