Portugalsko | Obrigado Lisboa

Před pěti dny jsme vyrazily z mého rodného města. Cesta Plzeň-Lisabon nám trvala 6 hodin, což je opravdu malá cena za moře, slunce a 25°C. Tenhle výlet je pro změnu s maminkou, protože máme úmluvu, že aspoň jednou ročně prozkoumáme společně nějaké Evropské město.

I když je začátek listopadu, v Lisabonu nás o půlnoci přivítala naprosto letní atmosféra. Ulice plné hudby, barev a vůní. Je pravda, že když nás vysadil UBER, maminka se trošku ošívala. Temná ulice, grafity, reggae hudba, vůně grilovaných ryb a na každém rohu postávající hloučky s jointem v ruce. To není zrovna představa o rodinné dovolené. Já jsem ale věděla, že jsme v centru dění.

Čtvrť Bairo Alto, kde byl i náš apartmán, je plná hippsterů, dealerů, kavárniček, restaurací, obchůdků a opravdu to tady žije jak ve dne, tak v noci. Navíc jsme byly od všech památek v docházkové vzdálenosti a to máme rády.

Už po prvním dnu bylo jasné, že tenhle výlet bude takový trip alla gym. Ač je Lisabon přístavní městečko, schodů je tu víc než jsme si dokázaly představit (squaty můžu tenhle týden vynechat). Za pět dní jsme našlapaly 55 km, což vydalo na 210 pater, takže zadek a nohy nás opravdu bolí…

Asi to bude znít povrchně, ale nejvíc mě v Lisabonu zaujaly obkladačky, kterými je obložena většina fasád domů. Takovou rozmanitost barev, stylů a vzorů, jsem ještě neviděla a pro mě se tím Lisabon stal jednou velikou barevnou mozaikou.

Kdybych měla vypíchnout to nejlepší, tak určitě výlet k soše Christ the King tyčící se nad městem, která je věrnou kopií té v Riu. Vyhlídka z parku Miradouro de Santa Catarina, kde jsme každý večer poslouchaly místní muzikanty a sledovaly Lisabonský západ slunce nad mostem jako ze San Francisca (25 de Abril Bridge). Moc se mi líbila Belém Tower, kolem které se proháněly jachty, ale opravdu nejlepší zážitek jsem měla ten gurmánský a to v restauraci Isco – námořnická atmosféra, čerstvé ryby, příjemná a nenucená atmosféra, normální ceny a ta nejlepší chobotnice na světě. Doufám, že mi pan Božský promine, protože jeho chobotnicový salát, byl pro mne vždy číslo jedna, ale v Iscu bylo znát, že ty chobotnice mají fakt v ruce.

Normální lidi si z dovolených vozí magnety, pohledy a jiné suvenýry, ale já to musela mít zase trošku spešl. Takže mám teď v kufru narvané nové plesové šaty a na nohou takové skoro boty do bordelu. Na moje nákupy mi Dáša napsala „A kam budeš nosit ty šaty?“. Nezarazilo Vás, že u bot vůbec nezaváhala? A měla pravdu, protože hned první večer, kdy jsem si je obula, jsme s maminkou vyrazily na drink a jak jinak než rooftop (střešní bar s výhledem na Lisabon). Popíjely jsme Bloody Mary a Prosecco, užívaly si výhled na Lisabon, když k nám s úsměvem přistoupil číšník s otázkou, co bude náš další drink. Trošku mě to zarazilo, protože jsem před sebou měla ještě půl skleničky, ale on v zápětí dodal „ pánové od vedlejšího stolu, by vám rádi koupili další drink“. Mě se samozřejmě zablýsklo v očích, každá bublina navíc je pro mě slast, ale maminka zavelela: “No tak to ani náhodou!”

V tu chvíli číšník i podnapilí pánové perfektně rozuměli česky a my se ještě teď smějeme těm jejich překvapeným výrazům…..