Thajsko | Phi Phi - ostrov hříchů

D:Už se ván někdy stalo, že jste se ocitli na novém místě, pro vás zcela neznámém, tisíce kilometrů od domova a přesto jste si zde nepřipadali jako cizinci? Jako by jste tu už někdy v předešlém životě byli... Phi Phi mi přirostlo k srdci a kdybych mohla, zůstanu zde na pořád. Což ale není v tuto chvíli reálné. Tak jsem se rozhodla si to aspoň pořádně užít. Erda moje nadšení tolik nesdílela, navíc ráno vstávala na online job, takže do rána jsem pařila především já.

E: Musím dodat, že ostrov je neskutečně nádherný místo, ale pokud hledáte místo k odpočinku a relaxaci, pak je třeba mířit jinam. Celonoční párty na pláži jsou nezapomenutelné, ale většinou je doprovází x hodin, které si nepamatujete, a přece jen na komerčárnu můžu jít v Praze, kvůli tomu nemusím jezdit do Thajska. Což bylo pro mne spíš zklamáním, ale dalo se to očekávat. Thajci jsou neskutečně přizpůsobiví, a tak se snaží vyjít turismu naprosto vstříc, bohužel i za cenu potlačení vlastní kultury.)...

D: Dokonce jsem si pobyt protáhla o noc déle než Erda, která se vracela zpět na Phuket. Phi Phi je malinkatý ostrůvek, který pěší chůzí přejdete za 15 minut. Jediná doprava, která zde funguje, je lodní. Žádné motorky, auta. Úzké uličky, kterými proudí davy lidí a mezi nimi kličkují místní poslíčci, kteří před sebou tlačil vozík s nákladem (zavazadla, zásoby pro obchody a restaurace, stavební materiál - ostrov se stále rozrůstá o další rezorty). Typické pro ně je, že nemají zvonek, takže na sebe upozorňují slovy "phi phi". Po tsunami a filmu Pláž se z tohoto místa stala komerčárna na entou, takže domorodci se z vás snaží vytáhnout peníze skoro za vše. Jako například hned po příjezdu do přístavu platíte vstup na ostrov, dále za veškeré rezervace (Maya bay, Monkey beach,..), také za vyhlídku, na kterou se potácíte v příšerném dusnu. Ale ten výhled na ostrov za to stojí. Přes den lidi spí na pláži, nebo si zajdou na masáž s happyendem, nebo na bamboo tattoo, ze sportů, zde je oblíbený kayak, nebo potápění. Ovšem jakmile se setmí, hlavní pláž se promění v "Party Beach". Nepijí se zde panáky, ale rovnou buckety, místní kluci se svlečou do půl těla a předvádí fireshows, do kterých zapojují i opilé turisty. A to bych to nebyla já, kdybych se taky nenechala do hry zatáhnout. Vyzkoušela jsem si podlejzání havajské tyčky, skákání přes švihadlo, zapálení cigarety ohnivými koulemi... nejvtipnější byla poslední noc, kdy jsem se účastnila klasické svatební hry - obíhačka a vyřazování židle. Tuhle challenge jsem vyhrála a zakončila to vítězoslavně twerk show, kdy pláž řvala a tleskala a kluci kolem mě točili ohni. Z večera nemám jedinou fotku, ale to nevadí. Vzpomínky mi nikdo nevezme. This is Thailand. Zde se žije pro moment. Vím, že nikdy nezapomenu. Poznala jsem zde spoustu lidí z celého světa. Thai, Brazílie, Švédsko, Argentina,... Všichni jsou zde přátelští, sdílejí s vámi vše a je jen na vás, kam až to necháte zajít, ale věřte mi, nikdo vám neublíží, neokrade... agresivita nulová, všichni mají úsměv na tváři, ptají se vás odkud jste, jaká je vaše profese a proč vaše cesta vedla právě do Thajska a kam pak případně pokračujete. Takže ačkoliv jsem zde ponocovala a nakonec i o den déle zůstala sama, opuštěná jsem se necítila. Pokud budu moct, vrátím se sem, ale zase jako cestovatel. Nechci, aby mi tento ostrov zevšedněl. Nakonec mě vyhnal šílený déšť, kdy jsem se s krosnou na zádech brodila potoky v ulicích ostrova a byla ráda, že jsem se davem protlačila na ferry směr Phuket. Na lodi rozdávali blicí pytlíky, jaké byly vlny. Thajsko zasáhly nakonec záplavy, tisíce lidi bez domova, 6 vytopených provincií. Nás se to ale na Phuketu netýkalo.. a dobrodružství mohla pokračovat...