Thajsko | Phuket - Kamala village

Dáša už mě opustila a moje nová adresa je Kamala beach. O dost klidnější lokace oproti party Pathong beach a trochu víc pro excluzivní klientelu.

Nadalo mi to a rozjela jsem se prozkoumat okolí, jak jinak než na skůtru.

Směr: cesty, které nejsou na mapě.

Aplikace Maps.me, kterou úspěšně používám všude na světě je v Thajsku dost nepoužitelná a tak jsem se hned po několika odpočeních dostala na silnici, která v mapě nebyla. Jediná cesta, která vedla do kopce a moje vidina nalezení pořádného výhledu, abych mohla nafotit svoji novou lokaci. Po několika minutách jízdy jsem narazila na ceduli restaurace, ale bohužel závora u cesty byla zavřená. Nenechala jsem se odradit, a ač vím, že se to nemá, závoru jsem přelezla. Po chvíli chůze jsem se ocitla v nefunkční zahradní restauraci se skvělým výhledem na celou Kamalu a co víc, otevřelo se přede mnou nedokončené lanové cetrum. Mezi stromy vedly dřevěné můstky, lanové dráhy, flying board a různé dřevěné ostrůvky několik metrů nad zemí... Příroda si tady trošku pohrála a tak některá místa byla spíše nepřístupná, ale i tak mě objev tajného parku naprosto nadchnul.

Další neznámé odbočení přineslo také úspěch: potkala jsem slona. A objevil se docela blízko a pohled na jeho obrovské kly mě dohnal ke slušnému útěku, naštěstí byl línější než já, takže ho nenapadlo se rozběhnout a nakonec mi i zamával.

Zkusila ještě jednu odbočku, která nebyla v mapě s očekáváním, co dalšího objevím. A i tohle se povedlo. Dojela jsem k vodní nádrži (tedy taková thajská verze) s vodopádem. I tady jsem objevila další cestičku, tu už bych nazvala spíše lesní (cca 50 cm široká), což mě neodradilo. A i přes své minimální zkušenosti s jízdou na skůtru, jsem se vydala vstříc dalšímu dobrodruřství. Stálo to za to. Cestou necestou jsem asi po 20ti minutách dojela na další vrcholek kopce, skrz nedotčenou přírodu, nádherný zelený les bez jediné známky civilizace. Jen příroda, zpěv neznámých druhů ptactva, přehlídka vůní a já na scutru. Neskutečný zážitek. Adrenalin nepolevil cestou nahoru ani dolu, tričko jsem měla propocené skrz na skrz a nejen kvůli humiditě, která tady panuje. Dvakrát jsem i se skutrem spadla (naštěstí ne v místech kde byl sráz), ztratila jsem botu a moje nohy jsou jeden šrám vedle druhého díky místnímu porostu... Je nádherné co můžete potkat za každým rohem. Jsem nadšená…