Myanmar | Dobrodružství v pyžamu

Druhý den po šokové příhodě jsem vyrazila na vlak! Neee Dáší, nejedu domů, nakonec jsem se rozhodla dát Yangonu ještě šanci. Po prvním zážitku volím důsledněji oblečení, abych na sebe nepoutala pozornost a zakryla co nejvíce částí těla, takže kalhoty se zdají jako dobrá volba. Jenže v tomhle vedru?! Nedá se nic dělat, ale nejlepší variantou jsou kalhoty od pyžama. A tak jsem velmi stylově vyrazila chytit Cyrcle Train.

Tahle legrace mě stála dvě koruny a podle fotek pochopíš, že to není polstrovaný hop on hop off, který známe z jiných zemí, ale opravdu reálné místní MHD. Jezdí okružní trasu okolo Yangonu. Dřevěná pryčna bylo moje sedátko na další tři hodiny a o zábavu bylo postaráno už od nástupu. Lidé, zvěř, zboží… Ani občerstvení nechybí. Vlakem procházejí ‘snack guys‘ s mobilními snack bary navěšenými na sobě. Provedení různé: konstrukce na přípravu nudlí, maso na špejly zavěšené za pasem, klobouky z ovoce a zeleniny, lednička s nanuky, výběr rozhodně lepší než v našich jídelních vagonech. Pestrost cestujících byla ohromná, občas jsem se přistihla, jak tam jen sedím s otevřenou pusou a zírám na lidi. Fotila jsem jako správný turista a nechávala se unést tou dobrodružnou a tak jinou atmosférou. Pro někoho obyčejný vlak a cesta z práce, pro mě naprosté dobrodružství v pyžamu.

Jediné, co ve vlaku chybí, je toaleta a tak jsem musela vystoupit dřív, než bylo původně v plánu, naštěstí jsem rychle objevila restauraci a problém vyřešila.

Moje další kroky vedly k nejznámějšímu místu ve městě - Shwedagon Pagoda. 99 metrů vysoká pagoda je postavena na 8mi Budhových vlasech a je situována vedle zábavního parku - taková naše Matějská. Jako cizinec jsem musela zaplatit vstup a dovnitř se dostala pouze zahalená a bez bot.

Celé prostranství je zahaleno ve tpytu slunce, žádný křik, shon, stress... Během pár vteřin jsem se z rušné silnice ocitla v době pro mě dost neurčité. Zvuk zpívaných motliteb se lynul mezi mnichy, turisty a sochami Buddhy. Kamenná podlaha mi příjemně chladila bosé nohy a moje kroky už automaticky vedly k Monday Corner. Jeden mnich mě už dřív naučil jak provádět obřad pro uctění Buddhy, což mi přinese štěstí a můžu u toho odříkat své přání. Celý rituál není nic těžkého, jen polévám symboly, které jsou spojené s mým datem narození, takže nejprve strážce a pak tygra. Na zívěr jsem třikrát praštila do zvonu, abych mohla svoje štěstí šířit do celého světa.

S pocitem klidu jsem si ještě na několik douhých minut sedla na zem a pozorovala ruch a lidi kolem. Smích, pláč, odříkávání motliteb, dary, udivené a obdivné výrazy turistů... S naprostým klidem jsem se pomalu docourala do hotelu a hlavou mi běželo, že to tady možná nebude tak špatné, jak to vypadalo…