Myanmar | Mandalay

Moje poslední zastávka v Barmě a non-stop znějící píseň Road to Mandalay od Robbiho Williamse. Otrava jídlem a 14ti hodinnová plavba po řece Irrawaddy mě vyřídila na dva dny a proto jsem musela Mandalay zvládnout tak nějak z rychlíku – v místní verzi – na kole. A ano, opět ten nejnovější model biciklu a x-kilometrů, které jsem potřebovala prozkoumat.

Největší lákadlo pro mě byl U Bein Bridge. Měří 1.2km a nad jezerem Taungthaman stojí od roku 1850, tím se pasoval na nejdelší a nejstarší týkový most na světě. Při západu slunce byl v naprostém obležení turistů a tak bylo těžké se soustředit na tu krásu kolem. Mojí roztěkanosti si všiml Tomáš Rosický, ano, místní mnich v typickém bordovém hábitu, který mi tvrdil, že je to jeho původní jméno (každý mnich má své rodné a mnišské jméno, tím pádem má každý z nich dva pasy). Ať bylo nebo ne, jeho životní příběh a vyprávění o Buddhismu, mi dovolilo zapomenout na ten mumraj kolem a já se nakonec vracela 12 km za úplné tmy – moje super moderní kolo jaksi nebylo obdařeno světlem a podobně jsou na tom i silnice okolo Mandalay.

Ještě mě čekal poslední bod na seznamu - Mandalay hill. Kopec v centru města na který vede 1729 schodů, po kterých jsem i já stoupala na boso, abych si vychutnala svůj poslední západ slunce v Myanmaru. Když tahle dokonalá podívaná skončila obepstoupilo mě 5 teenagerů v čele s mnichem s dotazem co budu teď a zítra dělat. Nakonec z nich vylezlo, že jsou to studenti angličtiny a chtěli by trochu potrénovat. Strávili jsme spolu 2 hodiny. Kluci se ptali jaká je Evropa a jestli by tam mohli pracovat. Holky zase zajímalo oblečení, kosmetické prostředky a kluci po světě. Sem tam nějaké zaváhání, lovení slovíček, červenání se , ale hlavně spousta smíchu.

Přála bych si být v jejich věku taky tak odvážná a oslovit cizího člověka, protože potřebuju potrénovat angličtinu, ale v Evropě se tohle prostě nějak nehodí. Nasedla jsem na kolo, abych ještě někde stihla večeři a na hotel jsem se vracela už za naprosté tmy. Projížděla jsem tichým a prázdným městem a v tuhle noční dobu patřly ulice jen psům a mě, bláznivé turistce na kole.