Žena, druh domácí

Tak Dášenko ty řešíš zajíčky a ze mě se zřejmě stala housewife.

Po několika měsících na cestách, v hotelech, hostelech, pronajatých bytech, chatkách na pláži nebo v bytech přátel jsem přijela do Melbourne zkusit ‘normální’ život s Nikem. Začalo to nevinně - přepráním celého obsahu kufru. Jenže už během prvního týdne na mě jaksi padla tíha zodpovědné ženy, a tak jsem Savem přejela všechno, co šlo. Vydrhla záchod i pračku, vymetla prach ze skříní, umyla okna, rozprostřela polštáře na gauči, rozmístila po bytě květiny, rámečky s fotkami i vonné svíčky a koupelnu zaplnila nezbytnými kosmetickými přípravky… OMG to vypadá, že jsem začala hnízdit.

Samotné je mi záhadou, jak rychle tahle změna proběhla. Užívám si že peču, vařím, peru, uklízím, plním a vyprazdňuji myčku a pobíhám s vysavačem. Dva roky zpátky mi tohle všechno přišlo normílní, ale dnes? Eri vážně? Ptám se sama sebe a přemýšlím jestli je to nějaký zakódovaný proces v mojí hlavě, jestli je to výchovou a nebo jestli jsme takové všechny. Nedávno jsem četla článek, že ženy potřebují více spánku než muži a to proto, že jsou v zápřahu celý den. A je to tak. Všechny moje nejbližší ženy si po odmakání x-hodin v práci dojedou domů na další šichtu. Takže tenhle pud zachování ideálního a čistého hnízda je zřejmě něco, s čím se rodíme a jen tak se to nedá potlačit. Ale kde je ta hranice mezi 'ženou domácí‘ a ‘ženou nezávislou’. Dají se tyhle dvě vůbec zkloubit?

A jak si tak užívám svoji novou roli a dívám se na svůj zbrusu nový šatník, mému oknu neunikne ten barevný, teď trochu zastrčený kufr. Kufr, ve kterém jsou pečlivě uložené mé toulavé boty. Už jednou jsem je nazula a nedají se jen tak vyhodit. Takže uvidíme zda ze mě bude 'žena domácí', 'žena nezávislá'a nebo jestli najdu cestu pro obě....