Moje první svatba – paní Hard
- Dagmar Edelmann Hard
- 15. 5. 2017
- Minut čtení: 2
Vdávat jsem se nikdy nechtěla. No ale stalo se… Proč o tom píši zrovna dnes? 15.5. 2013. To bylo naše datum. Říká se, že v květnu by svatby neměly být, že ten svazek nevydrží. Myslím, si, že i kdybychom ji měli jiný měsíc, rozvedli bychom se tak jako tak.. Ačkoliv jsem žila v domnění, že je to ta osudová láska, že spolu budeme až do smrti – právě proto jsem se vdávala – tak i přesto jsem dnes rozvedená mladá paní.
A jak ten můj den D vypadal?
Las Vegas. Ale bylo plánované, nic spontánního… Předem proběhly zásnuby, rodiny o našich svatebních plánech věděly.. Chtěli jsme, aby ten den byl jen náš. Žádní svědci nejsou potřeba. Objednali jsme si svatbu v Chapel of the Bells, která si zahrála i v několika filmech. Můj budoucí manžel popíjel od rána tequilu a já se válela u bazénu našeho hotelu Hard Rock.
Oblek i šaty jsme si vezli už z ČR. V 5 odpoledne pro nás poslali auto a řidič nás odvezl na místní úřad, kde jsme zaplatili oddací poplatek, podepsali nějaké formuláře (jinak není svazek platný ani na území USA) a mohlo se jet směr kaple. Tam nás čekali pouze dva lidé. Žena, která se nám snažila prodat svatební kytici, na to můj ex reagoval: „Kolik stojí? 20dolarů? No tak to zvládneš bez kytky.“ A šlo se na věc. V kapli nám zahráli pochod a před námi stála ta druhá osoba, muž s až komicky vážným výrazem – náš oddávající. I přesto jak celé to bylo weird, nezačala jsem se smát, jak je mým dobrým zvykem, rozklepala jsem se jako ratlík, potily se mi ruce a po tvářích mi kanuly slzy. Byla jsem strašně moc dojatá… Krátký proslov o lásce, odřikání slibů, vše samozřejmě v angličtině a pak vítězoslavné: „Yes, I do.“ Za 10minut jsme ruku v ruce odcházeli na první manželskou večeři. Ta nemohla být jiná než typicky americká. Hamburger a milkshake v Hard Rock Café. Pak jsme vyrazili na party na vegaský strip. Tu jsme odstartovali tím, že jsme náš manželský slib stvrdili nejbláznivější atrakcí v mém životě. V hotelu New York, New York je obrovský rollercoaster. Když náš vozíček vyjížděl na nejvyšší možný bod této dráhy, můj milý znervózněl: „ A myslíš, že to funguje, že nás to udrží,“ začal kontrolovat mechanické pásy… Udrželo a byla to neuvěřitelná jízda. Stejně jako naše další dva roky manželství, na které nikdy nezapomenu.
Comments