Záhada českého zdravotnictví

E: Dášenka si teď několik dní poležela na chirurgii na Karlově náměstí. Z ničeho nic jí totiž začal obtěžovat slepák, který ji doktoři úspěšně vyoperovali, a já jsem jí konečně mohla navštívit.

Interiérovou vybavenost pokojů a vlastně celé nemocnice jsem příliš neocenila, ale co… Má to být především funkční, takže nebudu šťoura. Ovšem nefunkční výtah na chirurgickém oddělení, je už poněkud komplikace, ani ne tak pro mě, ale sešitým pacientům se do čtvrtého patra zrovna lehce nepoleze. Nu což, možná je v areálu nějaký další. Ale největší záhada přišla v momentu, kdy sestřička přinesla celému osazenstvu pokoje teploměry. Holky v čele s Dášenkou se už potutelně usmívaly a jen co se za sestřičkou zavřely dveře, začaly házet vtipné poznámky: „Tak kolik holky?“ Moc jsem nechápala, o co šlo, ale za chvilku mi Dášenka mávala před nosem digitálním teploměrem a říká „Taky si to zkus.“ Nenechám se pobízet dvakrát a tak jsem statečně zasunula teploměr. Po chvilce se ozvalo známé píp „změřeno“ a já jen zírala na číselník. 33,3°C. Aha, tak tady je možná něco špatně. V zápětí dorazila sestřička, převzala si ode mě teploměr a s úsměvem pronesla „To je ale hezké číslo.“

D: Jen na vysvětlenou… Evropská unie nám zakázala používat rtuťové teploměry, a tak nejspíš byla správná chvíle pro výběrové řízení na nové - digitální a jistě bylo férové. Čísla na display se nikdy nepřehoupla přes 37stupňů, ačkoliv holky cítily, že mají vyšší teplotu. Stav teploty u operovaných pacientů je, myslíme si, zásadní.. nu co se dá dělat.

Zdar a sílu českému zdravotnictví.