Slovinsko

Jsou země, které známe, víme, kde jsou na mapě, projíždíme přes ně na dovolenou, ale nikdy jsme v nich nestrávili víc než pár hodin. Pro mě to bylo Slovinsko, ale už je tomu jinak a o mém dalším dobrodružství Vám teď budu vyprávět.

Začala jsem další dobrodružství v Evropě a právě Slovinsko se stalo prvním státem, který jsem se rozhodla prozkoumat. Nejprve studené a zasněžení hory (Julian Alps), kolem kterých jsem dojela k jezeru Bled. Údajně jedno z nejkrásnějších jezer Evropy jsem musela vidět na vlastní oči a v podvečerním světle to byl opravdu kouzelný pohled. Nad jezerem se tyčící hrad a uprostřed ostrůvek s kostelem. Když začal odbíjet kostelní zvon, tajil se mi dech. Navíc se zde traduje legenda, že právě z hlubin jezera se ozývá zvon, který se tu utopil, společně s jeho převozníky. Který zvon jsem tedy slyšela?

Nedaleko jezera Bled se nachází ještě jezero Bohijn a také stojí za návštěvu, ale já vyrazila do hlavního města. Ljubljan, česky Lublaň, je celkem malé a zelené městečko v podhůří Julian Alps. Nejen, že tam bylo spoustu sněhu, ale i pěkná zima, což mě neodradilo a vyšlápla jsem si krpál k hlavní dominantě, Ljublanski hrad, který se tyčí v centru města. Můžete se nechat vyvézt velmi moderní lanovkou, ale to bych nebyla já, abych nešla pěšky.

Na centrum města vám stačí jen pár hodin: Prešerenovo náměstí s barokním kostelem, Trojmostí (most tvořený třemi mosty), staré město, Dračí most (podle legendy žil v místech dnešního města drak), Řeznický most, Promenáda a Vodnikovo náměstí, kde se i v tomto nečase, pořádají velmi rozsáhlé trhy. A tak jsem koupila pár jablek a vyrazila na cestu.

Musela jsem navštívit některé z jeskyní, které Slovinsko nabízí. Vybírala jsem mezi Postojna, Predjama a Škocjan. Volba padla na ty poslední, Škocjanské jeskyně. Vyhnula jsem se dálnici a projela kolem pohoří Nanos až k národnímu parku. Nádherné výhledy do kraje a klidná cesta malými vesničkami mě zavedla až k jeskyním. Překvapivě, ani tady jsem nenarazila na moc turistů, takže ve skupince asi 15 nadšenců, jsme za 10 EUR, vyrazili prozkoumat podzemní tajemství. Ještě teď se mi tají dech. Nejen, že jeskyně jsou opravdu obrovské (ušli jsem asi 4 km), ale skrze největší jeskyni se velkolepě valí divoká řeka a tím myslím opravdová veliká, jejíž burácení se nese skrze jeskyně. Naprosto mě odzbrojil výhled z 45m vysokého mostíku nad řekou.

Po 1,5 hodinovém úchvatném zážitku přišel čas přesunout se k moři. Slovinsko má sice maličké pobřeží, ale opravdu moc krásné. Izola, Lazaret, Piran i Portorož stojí za návštěvu. A i přesto, že je na pobřeží „jen“ 15°C, ten pocit, když jsem stála na pláži, poslouchala šumění moře a hltala paprsky slunce, ač jsem měla na sobě zimní bundu, prostě nic nenahradí.