Evropa | Škodovkou do Řecka
- Eri Salcmann
- 25. 1. 2018
- Minut čtení: 2
“A sama? No ty jsi blázen…” přesně tuhle větu jsem slyšela asi milionkrát, když jsem se rozhodla pro svůj předvánoční výlet. Ale ne, nejsem blázen, jen jsem chtěla sednout do auta a pořádně prozkoumat kousek Evropy.
Bez mála 10000 km, 13 států, 40 dní na cestě a spousty, spousty zážitků, neuvěřitelných míst a pestrých lidí. Měla jsem naplánovaných několik nutných zastávek, ale ten zbytek jsem nechala osudu, protože jak už se mi x.krát osvědčilo, právě ten Vás zavane přesně tam, kam je třeba. Ale nebyla to jen idika, občas to byl i pěkný adrenalin. Se staženým zadkem jsem projížděla pohoří v centrálním Řecku, kolem mě řvala obrovská bouře a ze skal se přímo na silnici valily proudy vody a padaly kusy skal. V Chorvastku, byl tak silný vítr, že mě skoro odvál z útesu. V Albánii po x-hodinách cesty skrz neobydlené hory najednou skončila silnice. Když jsem ledovkou a sněhovými závějemi dojela na vrchol hory v Montenegru, mě myslivec s puškou přes rameno poslal zastavil a zpět, že tudy neprojedu. Na hranicích Kosova a Makedonie se na sebe auta tlačila a troubila a mezi nimi pobíhali malé děti a bušili mi na okénko. Ale i tyhle zážitky patří k cestování, a bez nich bych nezažila ani ten zbytek...
Ve Slovinsku jsem prolezla rozsáhlé komplexy místních jeskyní. V Chorvatsku projela pobřeží s úchvatnými výhledy a objevila překrásná městečka jako je Opatia, Šibenik, nebo famózní Dubrovník a Pulu. Konečně jsem se prošla Národním parkem Plitvická jezera, kde se natáčel Winnetou a kterým to zimní kouzlo dodává úplně novou atmosféru. V Mostaru jsem se prošla po Starém mostě ze 16 století, z něhož se v létě tradičně skáče do řeky a v Bosně a Herzegovině mě uchvátily nádherné vodopády Kravica. V Černé hoře jsem pochopila, že tento malý stát má hodně co nabídnout – Národní Park Skadar, Ostrog Monastery, neskutečný Kotor a překrásné pobřeží. V Albánii jsem projela kolem pohoří Prokletije, kterému se říká i Albánské Alpy, kde jsem si připadala jako na jiné planetě a během pár hodin nepotkala ani živáčka. V Kosovu mě zastihla pekelná bouřka a tak jsem z Národního parku "Bjeshkët e Nemuna" měla tak akorát mokro v autě. V Makedonii jsem prozkoumala honosné Skopje, úžasný kaňon Matka a dovolenkové letovisko u jezera Ohrid. V Bulharské Sofii jsem málem umrzla, ale odměnou mi byla návštěva místního „black marketu“.
Nejvíce času jsem strávila v Řecku, které nabízí nejen krásné pláže (ale i ty plné odpadků) a skvělé jídlo. Je neuvěřitelnou zásobárnou historie, které jsem se věnovala. Knihy, dokumenty, filmy, studie a hlavně archeologická místa, mě tak vtáhla do děje, že jsem snad prožila 2 týdny v minulosti. Delphi, Meteora, Partheon, Olymp, Corinth, Kalamata, Messinia, Olympia, Thessaloniki, Mycenae, Mystras, Sparti, Thermophylae, Atheny a mnoho dalších míst. Naučila jsem se jak se dělá olivový olej, v Athách se probírala bleším trhem a do pusy cpala jednu olivu za druhou. Poprvé jsem si ze stromu utrhla granátové jablko i citron a ochutnala řecké vanoční cukroví. Při dlouhých cestách autem jsem poslouchala Staré Řecké báje a pověsti. Nejen, že se měnila krajina kolem mě, ale i architektura, náboženství i typy obyvatel. Každý den jiný, každý den nový zážitek a každý den prožitý naplno.
תגובות