Miluji Vás pane profesore

V Panamě jsem už druhý týden a aby jste pochopili, rozhodně se tady neflákám:) mám každý den školu a ve zbývajícím čase objevuji, co se dá.

Španělština mi nic neříkala a ač jsem zvesela motala angličtinu, češtinu, latinu i němčinu, přidávám k nim výrazný španělsky přízvuk, stále jsem se nějak nebyla schopná domluvit, a proto jsem si zařídila výuku ve škole Casco Antiguo Spanish School.

Luis, můj učitel, mimo výuky španělštiny ještě přenáší na Universitě a jelikož jsem naprostý začátečník, bere naši výuku velmi vážně a zodpovědně. Na horkokrevného Latino-Američana, je to až překvapivě seriózní přístup, ale dobře... aspoň se něco naučím...

Nu a před pár dny jsme se dostali ke kapitole me gusta, abych dokázala říct co mám/nemám rada a bylo to poprvé, co jsme našli opravdu společné téma - jídlo. Hned bylo jasné, že se na tom zasekneme, protože Luis (už pouze ve španělštině) vyprávěl o panamských specialitách, jak se co vari, kde co roste s jaká jídla má i nemá rád. V tu chvíli jsme byli na stejné vlně a znáte ten pocit, když někomu chcete absolutně přitakat, dát najevo, že souhlasíte ve 100% a chcete jen vykřiknout „jo jo jo já taky“… a tak jsem vyhrkla, se správnou španělskou gestikulací, frázi, kterou mám díky Manu Chao pevně uloženou v hlavě a která i anglicky dává smysl ‘me gustas too*’, ale ve třídě zavládlo hrobové ticho. Luis najednou zrudl a mně pár vteřin trvalo, než jsem propukla v záchvat smíchu:) no jasně, právě jsem mu vyzvala lásku... Od té doby jsou naše hodiny už znatelně odlehčené:)

*too v angličtině znamená také (přitakání) a čte se stejně jako španělské tú, což znamená tebe...