Mexiko | Nejen Yukatán

Do Mexika jsem vyrazila opravdu nepřipravená. Původním plánem byla Nicaragua, ale vzhledem k místním událostem, jsem nakonec koupila na poslední chvíli letenku do Mexika. A tentokrát jsem na dobrodružství nevyrazila sama a bohužel ani s Dášenkou... Tentokrát za mnou přijel kamarád, český Tom Cruis a byl natěšený a dobrodružství chtivý od samého začátku, ale cestovatelská nezkušenost a nepřipravenost byl sem tam oříšek. A tak pro všechny kdo vyráží do Mexika, několik dobrých rad do začátku:

Pokud s sebou vezete větší obnos peněz, poschovávejte je na různých místech zavazadla, mějte více pěněženek, hlavně ať není na ulici vidět, že peníze máte
Pokud chcete používat platební kartu, raději si zřiďtě v ČR nový účet, na který si dáte menší množství peněz a ne všechny vaše životní úspory a používejte kartu právě od tohoto účtu
U atrakcí vytipovaných dopředu si vždy ověřte zda jsou aktualní, dostupné a zjistěte si, jak to na místě chodí
Pokud nejste zběhlí v samostatném bookovaní a organizování akcí domluvte se v hotelu, rádi Vám pomůžou
Neočekávejte, že když na Mexickém venkově objevíte italskou restauraci, tak bude mít něco společného s italskou kuchyní
Jezte mexické jídlo
A jezte ho na ulici
Při bookování ubytování si důsledně čtěte recenze. Aby jste pak nebyli překvapení, že se třeba na noc vypíná elektřina
Pokud si budete kupovat SIM kartu, pak jděte do oficiální kanceláře ve městě a vyhněte se kupování na letišti (dvojnásobná cena)
Zkontrolujte si, že váš telefon je odblokovaný
Papírový/elektronický průvodce nikdy není na škodu
Jízda autem přes město trvá vždycky déle, než ukazuje navigace
Pořádně se namažte než vylezete na sluníčko
Pozor na policii, korupce vládne celým Mexikem a turisti jsou nejsnazší cíl

Půjčili jsme si VW Polo a mohli vyrazit za naším dobrodružstvím. Kolem Mexického zálivu jsme se loudali a hledali růžová jezera okolo města Progreso. Zastavili se v Chichen Itza. V Meridě jsme si zašli do největšího Májského muzea na svetě - Gran Museo del Mundo Maya de Mérida, které trochu zklamalo naše očekávání. Přes městečko Campache jsme po pobřeží dojeli do města Ciudad de Carmen, kde jsme dostali šílenou pokutu 200 dolarů za kouření v autě (uplná blbost) a právě tady došlo ke zlomovému rozhodnutí. Pojedeme dál až k pobřeží Tichého oceánu a nebo si projedeme ‘jenom’ Yukatán? Za mě bylo rozhodnutí jasné a jelikož Radánek moc neprotestoval, vyrazili jsme cestou necestou na šílený okruh Mexikem. Přes provincii Tabasco až do Oxaky, ne příliš věhlasné provincie, kde je vliv a působení gangů už hodně zřejmý a turisty se to tu zrovna nehemží. Ale my věděli, že musíme vidět surfařské spoty na mexickém pobřeží a tak nás ani obava z gangů nezastavila. Nebudu lhát, některé dopravní uzly byly hodně napínavé. Troubení, pohledy řidičů, křik, hudba… při nočních přejezdech jsme měli oba staženou pr*** a modlili se, ať nepotkáme zátaras na cestě (oblíbená praktika místních gangů). Občas jsme byli dost hladoví i žízniví, hodně unavení a nepříjemní, nevyspalí i rozčilení, špinaví i upocení, ale to k cestování se mnou tak nějak patří. A navíc na konci, je vždycky zasloužená odměna.

Viděli jsme mexické pláně i pouště, pláže, útesy, lesy, hory, až jsme dojeli do mětečka Tangolunda, luxusní přímořsé destinace, která je takřka bez turistů, ale s veškerým komfortem, co člověk potřebuje. Výhledy do lagun, surfařské pláže bez lidí, skvělá sámoška:) Salina Cruz bylo další městečko, které bylo před rokem takřka srovnáno se zemí zemětřesením, ale které nabízí TOP surfařský spot na světě. Po cestě k němu jsme viděli Cerro Sacamecate, Lagunu Superiora a dál pokračovali k hranicím Guatemali do městečka Tonalá. Obrovské pláně s větrnými mlýny střídaly zelené lesy i vyprahlé pouště, na silnici stojící lidé prodávající mango, kokosy atd. podle toho, v které oblasti se zrovna nacházíte. Z Puerto Arista, kde v noci vypadla elektřina a vedle hotelu byla záchraná želví stanice, jsme vyrazili opět do vnitrozemí přes provincii Chipas k jedněm z nejodlehlejších májských památek Kalakmul a Palenque. Neskutečná cesta, která se klikatila Parkem Montes Azules, byla velkou čárou přes rozpočet a velikánským zdržením, ale jedinečným zážitkem a všem ji moc doporučuji. Nakonec jsme dojeli až blankytnému jezeru Bacalar, kde jsme objevili nejen perfektní restauraci Piňa, ale i úžasnou společnost místních. Také jsme se dozvěděli něco o hnutí Mennonité, kteří se tady usídlili a jsou součástí novokřtěnců tzv. anabaptistů.

Z Bacalaru už nás čekala poklidná cesta k méně poklidnému městu Tulum a Playa del Carmen, které už byly v neskutečním obležení turistů a luxusních restaurací, které nemají s Mexikem nic společného. Ale i tady jsme našli takovou malou perlu a to byl resort Serenity Eco Luxury Tented Camp by Xperience Hotels, ale ten už zníte z videí na FB.

Celkem jsme ve 2 týdnech ujeli 3500km. Můžu říct, že jsme viděli opravdu hodně tváří Mexika a hlavně nejen tu turistickou, která je známá z brožur cestovních kanceláří. Ochutnali jsme jídlo v místních putikách i na ulicích, kterí stálo pár korun, pili místní tequilu a to že jí opravdu nemusím, tak byla skvostná a nebo třeba mescal. Koupali se na plážích, kde nebyla ani noha, nebo v křišťálových cenote, propadlinách v zemi. Viděli jsme, co dokáže zemětřesení, velká voda, nebo extrémní sucho a osahali si májské památky. Pokud budete mít možnost vyrazit do Mexika, zkuste aspoň na jeden den opustit turistické destinace a zjistěte co znamená opravdové Mexiko:) STOJÍ TO ZA TO