Kostarika | Matapalo

Kam by tak pirát mohl unést holku z Evropy? No přece na konec světa.

Tak přesně tohle zřejmě běhalo hlavou Brandonovi, když plánoval náš další společný výlet. Mata Palo je přírodní rezervace ležící na poloostrově Osa, který je vzdálená 60 km od hranic s Panamou. Celý tenhle poloostrov je jedna velká nedotčená jungle a říká se jí meka surfařů.

Prašné cesty, žádný internet, minimální signál na mobil, skoro žádná šance si nakoupit a právě proto je tenhle park ukrytým diamantem celé Kostariky. Jen tak nějaký turista se sem nevydá, cesta je náročná a dlouhá a luxusní resorty tu budete hledat marně.

A tak jsme naložili auto zásobami a nezbytnými věcmi pro přežití, pronajali si dřevěný srub na břehu Sladkého zálivu (Golfo Dulce) a vyrazili do ráje.

Na 4 dny přestal svět, který znám, existovat. I když se nám úplně nevydařilo počasí, na zážitku to neubralo. Na vlnách stále bojovalo pár místních surfařů, takže bylo na co koukat. Opice se po ránu zastavili okouknout, kdo nový, že to přijel. Papoušci Makaw nám už od rána dávali jasně najevo, že tady se dlouho nespí, když na střechu našeho srubu pouštěli slupky od mandlí (plody mandlovníku nevypadají tak jak je známe, jsou to nerozbitné fosforově zelené plody o velikosti 5cm a mandlička je ukrytá uvnitř). Výlety po pláži, k vodopádu, čtení knihy, společné povídání a vaření, surfing a yoga, asi tak vypadal náš den.

Jediná známka civilizace byl hotel Lapa Rios Ecolodge, který tu stojí pod záštitou National Geography. Asi hodinu od nás nám poskytl výbornou příležitost k večeři a perfektní podívanou při západu slunce. Sice se po okolí potuluje jaguár, kterého jsem potkat nechtěla, ale jinak tu narazíte na mravenečníky, nosály, opice, lenochody a další. Kdo by tady nechtěl zůstat napořád?