Už nikdy s cestovkou…

Po světě jezdím už dobrých 10 let na vlastní triko. Bookování hotelů, letenek, aut i restaurací je pro mě běžná věc a dnes už mě na mých cestách moc nepříjemností nepotká. Letos jsem se ale rozhodla dát šanci cestovce a náš rodinný výlet jsme si koupili přes cestovní kancelář Fischer, hlavně proto, abychom se nemuseli o nic starat a užili si dovolenou s dětmi.

Z pěti nabízených zájezdů jsem vybrala jeden jediný. Zbytek recenzí, které ovšem nenajdete na stránkách cestovky, mě trošku vyděsil: špína, šváby, hluk... ano i takové hotely si můžete u Fischera vybrat a koupit za nemalé částky. Proto doporučuji vyhledávat recenze (booking.com, tripadvisor) a dobře vybírat.

Zpoždění letadla zase nebylo takové překvapení, ale nakonec jsme ve večerních hodinách přistáli na Mallorce. Teprve teď začalo, pro mě, to opravdové dobrodružství.

Check-in (22.30) na recepci hotelu SEASUN SIURELL neprobíhal úplně podle představ. Recepční byl opravdu zaskočen "náhlým" příjezdem skupiny turistů a jazyk, který ovládal, byla pouze španělština. Začal tedy shon a nervozita v tom pravém slova smyslu, který jsme museli vyřešit sami, protože slečna delegátka nás doslova jen vyhodila před hotelem.

Když jsme se snažili otevřít pokoj, tak z dvou karet nefungovala ani jedna. Pře-chipování karty na recepci proběhlo dvakrát, ale dvěře se stále neotevřely. Nakonec nám recepční pomocí své karty pokoj otevřel s poznámkou "pokoj bude muset otevírat vždy někdo z recepce." Naštěstí se ráno směna na recepci vyměnila, chipování karet proběhlo po třetí a ty začaly konečně fungovat.

Druhý den jsme si půjčily hotelová kola a vyrazily k Dračí jeskyni… Naštěstí nás čekalo jen 5 km cesty a tak jsem v šatičkách a pantoflíčkách šlápla do pedálů.

Někde v půli cesty, kdy jsme se kochaly blankytnou zátokou, jsem znovu nasedla na bicykl, šlápla a kolo se takřka rozpadlo vejpůl. Ale takovým způsobem, že se pomalu nedalo ani tlačit, takže jsem ho tou romantickou pustinou ve zhruba pětatřiceti stupňovém vedru, ve svých šatičkách a pantoflíčkách, poponášela tři kilometry, zpět do hotelu. V tu chvíli jsem pochopila, proč se většina hostů na dovolených raději válí u bazénu.

Když jsem od šmíru a upocená dorazila na recepci s naprosto nasraným výrazem a snažila se vyřešit vrácení peněz (16 Eur za 2 kola na 4 hodiny), bylo mi řečeno, že tento problém musí vyřešit ředitel hotelu. Sice trochu opařená jsem na příslib brzkého řešení kývla a odpochodovala zpět na pokoj.

Problém se samozřejmě za celý pobyt nevyřešil, takže mě čekala ‘velmi příjemná’ komunikace při check-out.

Práce delegátky

Zážitek jménem DELEGÁTKA byl pro mě největším šokem. Jednak informační schůzka, která trvala necelou hodinu a během které jsem se nedozvěděla nic. Resp. po již dvou dnech strávených v destinaci jsme si vyslechli, jak dojít na pláž a kde je nejbližší obchod (na rohu po cestě na pláž). Slečna nám k tomu ještě odrecitovala informace z knihy, která je 24 hodin dostupná vedle recepce. Na každý náš dotaz týkající se Mallorcy, půjčení auta atd. přišla pouze jedna odpověď

„Nevím, to si musíte zjistit/zařídit sami“.

Objednání výletu do delfinária, které má společnost Fischer také v nabídce, byl samozřejmě problém: nefunkční terminál, dostupnost pouze jeden den v týdnu (delfinárium má otevřeno každý den), nulová informovanost a instrukce typu, musíte stát v 9.15 na zastávce autobusu na hlavní třídě, kam ‘nějaký’ autobus přijede.

"No to by mě nenapadlo, že na zastávku autobusu, přijede nějaký autobus. Dokonce v časovém úseku mezi 9.05-9.20 přijelo autobusů hned několik."

Ale to nejlepší mělo teprve přijít

Předposlední den naší dovolené začal klasickou hotelovou snídaní, která se tentokrát opravdu nevyvedla. Dvě hodiny po té, když už jsme opět seděly v autě a objevovaly krásy Mallorcy, se mi udělalo špatně takovým způsobem, že nám nezbylo nic jiného, než se jen otočit a zamířit zpět do hotelu. Ale nebylo to jen tak, čekala nás zastávka každých 15 minut, kdy jsem musela skočit do křoví, k zastávce autobusu, do pangejtu a nebo jen při krajnici jsem zvracela a nejen to. Zážitek, po které opravdu toužíte na dovolené. A jelikož jsem nejedla nic jiného než hotelovou snídani, bylo jasné, že jsem se přiotrávila právě tam.

Ihned jsme začaly s delegátkou řešit prodloužení pobytu v hotelovém pokoji (na moje náklady) do doby odjezdu na letiště, což bylo do 5ti odpoledne. Byla jsem v takovém stavu, že jsem přemýšlela, že si pobyt na Mallorce o pár dní prodloužím. Na recepci jsme dostaly informaci, že hotel je vybookovaný a reakce slečny delegátky?

Nejprve nám sdělila, že hotel je plný a že nejsem první, komu se v hotelu udělalo takhle špatně. V minulosti se podobný případ řešil poskytnutím prostěradla a malé děti, které zvracely a měly průjem vykonávaliytyto potřeby přímo na recepci. Po mém prvotním šoku a následném výčtu možných řešení, které mě napadly, mi bylo sděleno, že se nedá nic dělat, že mi zítra bude určitě lépe a od té doby přestala delegátka komunikovat úplně.

Následoval telefonát na centrálu cestovní kanceláře, posléze se delegátka znovu ozvala, že nemůže nic dělat. Celá situace se vyřešila ráno, kdy se opět vyměnil personál na recepci a najednou byly i volné pokoje. Strávila jsem tedy zbytek dne mezi toaletou a postelí a modlila se, ať přežiji cestu letadlem. Slečna delegátka se projistotu už vůbec neukázala, natož aby se třeba zajímala jestli je situace v pořádku. Střevní potíže přetrvaly 14 dní, ale vzpomínky na služby cestovní kanceláře Fischer, mi vydrží do smrti.

Ochota a zkušenost zaměstnanců cestovní kanceláře je mi i nadále záhadou. Poučila jsem se, že s cestovkou už nikdy nikam. Jsou to vyhozené peníze za nulové služby.

Pro ilustraci přikládám požadavky pro pozici delegát pro cestovní kancelář Fischer, hádejte kolik jich ta naše delegátka splňuje?

#cestovka #delegát #fischer #mallorca #dovolenásnů #otrava #služby #SEASUNSIURELL #estovníkancelářFischer #blog #besties