Jak se ze mě stala holka na motorce?

Neuvěřitelné se stalo skutečností a já absolvovala výlet na stroji poháněném motorem a pouze na dvou kolech.. Žádný skůtr, ani elektrokolo ale vopravdická mašina (Yamaha FZS 600 Fazer). Vždy jsem říkala, že motorkáři jsou dobrovolní dárci orgánů. Že by mě nikdo nikdy na ní nedostal... Jaktože jsem změnila názor? Úplně jednoduše. Zamilovala jsem se do kluka, který v červnu dělal papíry na neomezený obsah. "No, zlatíčko, seš šikulka, gratuluju, ale se mnou nepočítej, já na to nevlezu!" Střih, máme 18.srpna, opět vedro jako blázen a plánujem, kam vyrazíme na koupačku...na motorce. Chci mu udělat radost, vůbec kvůli mně nejezdí. Jeho mamka, zkušena motorkářka mi dala rady a půjčila vybavení. Až když jsem se celá do toho oblíkla a nasedla na tu šílenost, celé mi to teprve docvaklo. Chytám se za pas svého přítele a jak mávnutím kouzelného proutku mě strach zas rychle opouští...vím, že s ním jsem v bezpečí.

No a kam jsme dojeli? Po "starý" až do mého rodného města. K Boleveckým rybníkům (tip na výlet!). Krásně jsme si křižovali přírodou, zjistila jsem, že mě dokonce víc baví jízda kolem stovky, než ta pomalá v obci, kdy s vámi hodí každý obecní výmol. Na okraji Plzně se vůbec nic nezměnilo... v duchu jsem vzpomínala na staré časy. Po zaslouženém odpočinku jsme se nadlábli v nedaleké, mojí oblíbené pizzerii Pulcinelle (tady se taky nic nezměnilo :) a se slovy: "Honí se mračna," jsme vyrazili směr domov. Co se ale nestalo...

Najednou průtrž mračen. Zmoklí jsme parkli motorku a utíkali se schovat do kostela na hlavním naměstí. Tam jsem se podívala na meteoradar.cz a zjistila, že jde o lokální mrak:" No to je k pos*ání, ta bouřka je jen nad Plzní. Přestává, jedem!" Přejezdy tramvajových kolejí, po mokrých kostkách, promočený na kost.... byla mi zima, ale mlčela jsem, najednou přišlo od mého řidiče oznámení: " Jedu na dálnici, ať jsme co nejdřív doma." Závažnost mého souhlasu mi došla až na nájezdu na D5. Letěly mi hlavou katastrofické scénáře, rychlost už byla na 150km/h, vítr s námi strašně házel a já se fakt bála, ale pořád jsem ani nedutala.

Déšť ustal, venkovní teplota stoupla a my dokonce uschli. Věřila jsem mu, že dojedeme v pořádku. Sjezd na Žebrák mě vysvobodil. Rozhodl se zbytek dojet "po starý". Tušil, že se mi to nelíbí. UF. Výlet krásný, zážitek jako blázen, adrenalin mě málem vystřelil do vesmíru a bolest v zádech

k nevydržení (večerní masáž od mého drahouška mě zachránila).

Nicméně co tím celým chci říct? Že mi život, osud, vesmír, kdokoli nahoře dal partnera, kterému mohu věřit na milión procent, ne slovy, ale svými činy mi to dokazuje denně a vím, že se s ním nemám čeho bát. A jak tahle lovestory začala? O tom někdy jindy....

#Plzeň #motorka #trip #love