V Čechách jen pár týdnů v roce...

Sdílím tady svá dobrodružství z celého světa, protože cestováním trávím skoro celý rok, ale jak jsem se k tomu vlastně dostala?

Hodně píle, štěstí a jedna velká láska! Tak bych mohla shrnou začátek mého životního dobrodružství.

V září 2015 jsem dala výpověď z práce, zabalila jeden velký kufr, všechny svoje super boty, šaty a věci, o kterých jsem si myslela, že jsou nutné k životu, jsem zamkla v pronajatém prostoru a nasedla do letadla směr Gold Cost, Austrálie. Tam chtěl můj partner strávit zbytek života, vychovat naše děti a splnit si svůj (náš) sen.

Do Austrálie jsem to vzala trochu oklikou, se zastávkou v New Yorku, San Franciscu, Las Vegas a ještě na Hawaii, kde mě doprovázela trojice mých nejbližších, abychom se pořádně rozloučili, než se natrvalo přestěhuju do Austrálie. Jenže..... z toho snu od klokanů a velké lásky mi po 3 měsících zbylo jen zlomené srdce a oči pro pláč. Detaily si nechám pro sebe, ale rozhodně to nebyla 'pohodička'

Z překrásného apartmánu v 16 patře s výhledem na oceán jsem se během pár hodin přestěhovala do barabizny, kterou obývalo 8 Brazilců. Za 140 dolarů na týden, jsem měla aspoň vlastní pokoj a k dispozici kuchyň i pračku. Wow, tomu se říká spadnout z obláčku na tvrdou zem. Všichni mi tehdá říkali, ať se vrátím domů a

kdybychom už tehdá byly s Dášou v kontaktu, věřím, že by sedla do letadla a dojela pro mě.

Byla jsem poslední z partičky Čechů, se kterou jsem v Austrálii byla, kdo zůstal. Bez peněz, bez auta, bez přátel, ale rozhodnutá, že to nevzdám. Nesla jsem si s sebou zlomené srdce a účet od mého ex. Mohla jsem nasednout na letadlo, odletět domů a zkusit zapomenout, ale to bych nebyla já. A vyplatilo se! Ne nadarmo se říká, že odrazit se člověk může jen od samého dna... Začala jsem podnikat a mých 9 měsíců v Austrálii mě utvrdilo v tom, že miluju cestování a že všechno, co je k němu potřeba, zvládnu sama (a mnohem víc).

Dnes už nemusím sharovat dům s partou cizinců, ale vím, že na tom nic není. Moje práce se dočkala ohlasu a já jsem konečně začala budovat svoji vlastní realitu a žít SVŮJ sen. Všem z Vás, kdo stále váháte s rozhodnutím, zda si splnit sen, můžu říct jen nečekejte, není na co, život je příliš krátký.