Česká ostuda

V Baganu jsem se potkala s cestovatelkou Editou (57) z Německa. Poznaly jsme se v Yangonu, kde si přisedla k mému stolu v China town s dorazem "do you travel alone, can I join you?". A protože jsme si vyloženě sedly a naše cesty vedly do Baganu, vyrazily jsme na večeri i tam. Úžasná Vegetariánská restaurace kousek od největšího místního skvostu, Pagogy Anang, nás nadchla. Pan majitel se o nás perfektně staral a pak zazněla věta 'where are you from?'. Z vesela jsme pronesly Germany and Czech Republic a na to dostaly odpověď, že u stolu přímo vedle nás sedí další Češi. Trošku se mi protočily panenky, ale jelikož bylo jasné, že nás sousední stůl slyšel, ze zdvorilosti jsem se otočila a navázala konverzaci. Nakonec jsme si k Sylvii, Romanovi a Willovi (Brit) přisedly a rozhodly se společně sharovat večeři a zážitky. Nebudu zapírat, že vždycky, když v cizině slyším češtinu, dělám, že tam nejsem. Ne že bych měla něco proti našemu jazyku, ale to, co češi dokážou předvést v cizině, není rozhodně to, k čemu bych se chtěla hlásit. A bohužel i tohle byl ukázkový příklad.

Sylvia (24), která studovala v zahraničí a teď už dlouho žije v Indoesii vyloženě sežrala Shalamounovo hovno a to asi i se samotným Shalamounem. Měla odpověď na všechno, bez jediného zaváhání či pochybnosti. Co se musí nechat, tak uměla výborně anglicky, ale bohužel za každým druhým slovem padal výraz fuck, sucks, shit atd. Navíc mluvila tak rychle, že i já jsem měla co dělat, abych rozuměla. Když se jí Edita po hodině zdvořile zeptala, jestli by mohla mluvit trošku pomaleji, bez mrknutí oka to přešla. Já i William jsme se jí snažili vysvětlit, ať se krotí, ale bohužel jsme se dočkali jen několika odseknutí a argumentu „proč by měla fuck mluvit pomaleji”. Absolutní NO RESPEKT. Vyměnili jsme si s Willem a Editou zkleslé pohledy a nechali Sylvii pokračovat dál v jejím monologu. Po večeři jsme společně vyrazili na skleničku do baru. Pouliční hospůdka plná místních, kde pro mě a Editu dokonce připravili Gin&Tonic (v Myanmaru se zrovna moc nepije). Naštěstí jsme přisedli ke stolu, který byl plný holek z Holandska a Syvie je znala, takže mohla chvíli dělat dojem na někoho jiného a já, Edita, Will a Roman jsme si konečně v klidu užívali klidnou a zábavnou konverzaci.

Jenže holky nás po chvíli opustily, Will objednal lahev místního rumu (cca za 100kě) a pak se teprve začaly dít věci. Sledovala jsem průběžnou hádku a pošťuchování mezi Sylvií a Williamem (myslim, že to byla taktika, jak ho sbalit). V mezipauzách Sylvie vykřikovala, jak ti čecháčci jsou hrozní a že už v Čechách nikdy žít nebude. Mezi tím mi dolévala tuplované panáky se slovy “vždyť jsi přeci z Čech, přeci nám neuděláš ostudu“.

Roman si mezi tím nechal pomazat obličej tanakou (pasta, vyrobená ze stromu Tanaka, která slouží jako opalovací krém), takže měl na obličeji světlé fleky a po několika drincích totálně odpadl.

Sylvie se po chvíli odebrala na toaletu a když se vrátila, tak jsem jí trochu přestala rozumět, nebylo to angličtinou, ale vyloženě se jí začal motat jazyk. A jak tam stála, otočila se k celé hospodě a něco pokřikovala okolní hosty, převážně lokální osazenstvo. Pak už jsem jen viděla jak škytla a šlo to ven, mezi několika obsazenými stoly začala zvracet, a i když se to snažila uhrát a chytla se prvního květináče, uprostřed hospody byla prostě nepřehlídnutelná. Samozřejmě jsme s Willem hned zafungovali, on jako Britský gentleman byl opravdu v šoku, ale i tak se snažil pomoct – ubrousky, voda, no znáš to. Nejvetší tečkou nakonec bylo, když zvedla hlavu, koukla na mě, na obličeji ještě trochu zvratek a pronesla “to bude alergie…”.

Nemusím dodávat, že láhev rumu na stole byla prázdná a že jsme v hospůdce raději nechali slušné dýško, ale podobnou českou reprezentaci v cizině si zase na dlouho nechám ujít…

1

2

#Rum #ostuda #češi #Bagan