Myanmar | Bagan mě dostal

Vždycky jsem si myslela, že nejkrásnější západ slunce je z australské pláže, ale to co jsem viděla v Baganu, to nepředčí nic.

Po Inle Lake jsem se dalším autobusem přesunula do oblasti Bagan. A i přesto, že jsme dorazili ve 4 ráno dostala jsem pokoj a vydržela vzhůru do 6.30 kdy se podávala snídaně. A právě v tenhle moment jsem Baganu absolutně propadla. Snídaně se servírovala na střeše hotelu a popravdě, ani moc nevím co jsem jedla, jen jsem nevěřícně pozorovala tu nádheru před sebou. Východ slunce, který svými horkými paprsky zalil nekonečné množství pagod, které se kolem mě tu chvíli nacházely. Vpravo, vlevo, kam jen mé oko dohlédlo, věžička vedle věžičky, kamenné, bílé, ze zlata… A když jsem si myslela, že už to nemůže být lepší na nedalekém obzoru se do vzduchu zvedlo snad dvacet horkovzdušných balonu. Tenhle moment nikdy nezapomenu, zaplavila me horkost a lehkost tohoto okamžiku a já jsem se cítila jako nejšťastnější holka na světě.

Nejen východ slunce, ale především západ je naprosto dechberoucí. A obě tyhle podívané můžeš sledovat z vrcholku pagody. Dnes už je v Baganu pouze několik přístupných templů, takže jsou každý večer v obležení turistů, foťáků a selfi tyček, ale ani to tomuhle zážitku neubírá.

Myslím, že v Baganu bych dokázala strávit několik týdnů, tři malé vesničky New Bagan, Old Bagan a Nyaung-U nabízejí vše, co k životu potřebuješ (pokud nejsi moc náročná). A tak jsem si půjčila e-bike (elektrický skůtr, z čehož jsem nadšená – pomalá a především ekologická verze skůtru) a celé dny jen bloudila mezi temply. Potkala jsem se tady s Editou, kterou znám z Yangonu a jelikož tu nebyla poprvé, provedla mě jako zkušený průvodce.

Šťastná náhoda na sebe nenechala dlouho čekat a my jsem při návštěvě templu 472 (ne všechny pagody nesou jméno – je jich +- 3500, takže jich je hodně označených jen čísli) potkali místního správce pagod, který u sebe měl klíče snad od všech tajných dveří v Baganu. Editino kouzlo ho stejně jako mě zaujalo a tak nám dělal průvodce další dvě hodiny. Ale ne uplně standardního průvodce, vzal nás na místa, kam se turisti nedostanou, za zamčené brány pagod. Ukázal nám monastery kde bydlí mniši, kde spí a jak společně žijí. Vyprávěl nám příběhy o Buddhově cestě a četl nápisy na zdech. Upozorňoval nás na malé detaily v kresbách, kterých bych si nikdy nevšimla a nakonec nás zavedl do meditační místnosti mnichu, kam je vstup zakázán. A veř nebo ne, za tohle všechno si neřekl o jedinou korunu a i když jsem mu nabízela peníze, nechtěl si je vzít, až jsem nakonec řekla že je to příspěvek na opravu pagod a on souhlasil.

Poslední dva dny jsem strávila více méně na záchodě, ale to se tady prostě stává, jenže poslední západ slunce, ten jsem přeci nemohla promeškat v pokoji a tak jsem se staženými svěrači vyrazila najít ten nejlepší poslední výhled. A zadařilo se. Když jsem procházela další shluk pagod, kolem kterých výjmečně nebyl jediný turista, všiml si mě místní a s úsměvem se zeptal, jestli chci nahoru. Udiveně jsem na něj koukala, protože z venku pagody nebyly klasické schody a šplhat po takovéhle památce mi přijde jako naprostá nehoráznost. Ale řekla jsem ano a se zvědavostí čekala, co se bude dít. Zavedl mě do vnitřku pagody a v zadním rohu, pod utajením stínů mi ukázal díru ve zdi. Koukala jsem na něj jako blázen, ale on pořád ukazoval na tu díru a říkal ‘stairs’, rozsvítila jsem tedy baterku na mobilu a vážně tam byly, maličké schody, spíš pro dítě než pro dospěláka, což mě neodradilo a vydala jsem se do tmy. Během pár sekund jsem se opravdu ocitla nahoře. Nahoře svojí vlastní pagody. Můj poslední západ slunce byl zahalený v tichu a magické atmosféře. Bagan, místo z dávných časů, místo, kde se zastavil čas, místo, kde jsem našla naprostý klid.

10

9

8

7

6

3

1

2

#Bagan #hotbaloon #pagodas #sunset #thebest